Malý herní přehled #1: Nenáročné isometrické RPG

Znáte ten mem, co říká, že když jsme byli malí, měli jsme spoustu času, ale žádné peníze na hraní videoher, zatímco v dospělosti máme konečně peníze, ale už ne ten čas na hraní? Já k tomu přidávám ještě další dimenzi: pokud máte peníze i čas, většinou vám chybí mozková kapacita, neb jste po dlouhém dni v práci tak vyšťavení, že na rozsáhlé, příběhově komplikované a na mozek jinak náročné hry nemáte ani pomyšlení.

Mně se tohle teď děje častěji než dřív. Z digitální Steam police na mě uraženě kouká rozehraný Cyberpunk 2077 a Kingdom Come: Deliverance, zatímco skáču po menších, kratších a na kognitivní schopnosti mnohem méně náročných hrách. Vím, že nejsem sama, tak se vám třeba těhlech pár her, co mě za poslední dobu zaujaly, bude hodit.

---

Transistor (Supergiant Games)

Říká vám něco Bastion nebo Hades od Supergiant Games? Transistor je prostřední herní sourozenec obou. Stejně jako ony se jedná o isometrickou akční RPG hru, tentokrát ale s tématikou sci-fi, konkrétně cyberpunku s vizuálním podkresem secese¹.

V Transistor hrajete za zpěvačku Red, která přežije útok robotů, tzv. Process, zorganizovaný skupinou Camerata, která se snaží o ovládnutí města Cloudbank, kde si Red budovala zářnou pěveckou kariéru. To se ale všechno změní právě útokem. Během něj Red přijde o hlas, na druhou stranu ale získá zbraň připomínající kombinaci meče a tranzistoru, včetně do něj se vtělené duše a hlasu neznámého zachránce. S touhle dvojkou pak procházíte městem, dozvídáte se informace jak o Red, tak o lokálních obyvatelích, světě, proč je zrovna na vašich zádech terč a jak se ho zbavit.

Gameplay spočívá jak v real-time combatu, tak i v turn-based fázích během něj, kdy si můžete naplánovat a provést jednotlivé kroky útoku proti rozličným typům nepřátel. Procházením městem sbíráte různá vylepšení pro svůj “meč”, které se dají libovolně kombinovat a aktivovat, čímž vznikají hodně zajímavé a i vizuálně působivé (particles, everywhere!) způsoby melee i range útoku. Na své si tak přijdou jak button smashers, tak i více přemýšliví plánovači.

Proč se mi to líbí: Vizuál propojující cyberpunk & secesi; zajímavé kombinace buffů; možnost hrát na tahy; nenáročnost; lovestory a atmosférické vyprávění s nádechem melancholična; soundtrack.

---

Death’s Door (Acid Nerve)

Jednomu to zkazí den, když jste smrtka a uteče vám duše, kterou jste měli odbavit na druhý břeh. Touhle zápletku začíná další isometrická akční RPG Death’s Door, kde se v podobě roztomilé vrány procházíte skrz podsvětí, bojujete a řešíte hádanky s cílem nalézt právě tu jednu ztracenou duši. Kromě jiného se během průzkumu podsvětí postupně dozvídáte o světě jako takovém, jeho obyvatelích a záhadách, které se v tam skrývají, kosíte (vrána, kos…get it?) různé typy nepřátel a hlavních bossů.

Vím, že to bude znít trochu zvláštně, ale boj mi v Death’s Door občas připomíná trochu boss battles v Elden Ringu (v roztomilejším kabátku…). Hra vám toho hodně neodpustí, stačí pár chybiček a spawnujete se odznova u nejbližších dveřích, ťapete si to zpátky do arény, a to klidně i hned několikrát po sobě. Odměny za to ale stojí.

Proč se mi to líbí: Low-poly grafika; atmosférický sound design; roztomilý hlavní hrdina; vtip dialogů; puzzle; level design.

---

Gamedec (Anshar Studios)

Asi nemusím moc dlouze vysvětlovat, že kyberpunk je jeden z mých nejoblíbenějších uměleckých, ale i kulturních fenoménů. Ať už je to The Matrix, Blade Runner, knížky od polských spisovatelů (Limes Inferior od Zajdela!), nebo novější věci jako Altered Carbon, styl, dystopie a lidské příběhy úzce spjaté s technologií mě prostě nepřestanou nikdy fascinovat. A Gamedec, isometrická RPG point & click adventura, je právě z tohohle ranku.

V Gamedec ztvárňujete roli detektiva, který vyšetřuje zločiny, které se odehrávají uvnitř her. Představte si třeba holodeck ze Star Treku a zločin, co se stane v jednom z jeho virtuálních scénářů, a sebe jako detektiva, který se skrz dialogy, průzkum indicií a vlastní dedukce rozhodne, kdo za tím stojí. To je Gamedec v kostce. Gameplay je občas trochu repepetitivní (tj. větší počet questů errand boy typu), ale není to nějak nadmíru na škodu. Pokud jste měli rádi Disco Elysium, a smíříte se s tím, že Gamedec se zasekl někde na půl cesty k jeho dokonalosti, ale přisypal notnou dávku sci-fi, Gamedec se vám bude zamlouvat.

Proč se mi to líbí: Vizuální styl hry; nenáročnost; cyberpunk tématika; volby ovlivňující výsledek hry;

Malé developerské P.S. nakonec

Pokud vás zajímá, jak se vyrábí podobné hry, mrkněte na dokument o Transistoru od NoClip, kde celý tým mapuje různé nápady a verze, které předcházely finální hře. O tom, jak pracují Supergiant Games, pak zkoukněte ještě šestidílnou sérii dokumentů (taky od NoClip), kterou věnovali vývoji hry Hades.

Pokud vás zaujal Death’s Door, i o ní kluci z NoClip natočili dokument s jeho tvůrcem nejen o jeho herní filozofii, ale i o designu celé hry.